Sportovní gymnastika je individuální, olympijský sport, ve kterém závodníci předvádějí silové nebo švihové gymnastické prvky na nářadích, narozdíl od moderní gymnastiky nepoužívají náčiní. Soutěží muži i ženy, ženy na 4 nářadích – přeskoku, bradlech, kladině a prostných, a muži na 6 nářadích – přeskoku, bradlech, hrazdě, kruzích, koni s madly a prostných.
Je též souborem osobitých prostředků tělesné kultury uváděna vedle sportů, her a turistiky a využívá se na různých úrovních systémů tělesné kultury ve formách tělovýchovných, sportovních i pohybově rekreačních. Představuje široké uplatnění pohybových prostředků a může mít různé účelové zaměření podle odlišných druhů gymnastiky. Všechny druhy gymnastiky – základní, účelová, se sportovním zaměřením a léčebná plní všeobecné úkoly tělesné kultury (zdravotní, výchovný a vzdělávací) podle zaměření jednotlivých druhů s jednotlivým podílem (Appelt, Libra, Tůma, 1988).
Sportovní gymnastika pochází z nářaďového tělocviku, který vznikl v Německu v 19. století (turnérský tělocvik) a v lehce odličné formě také v česku v sokolském hnutí. Hlavní organizací řídící veškerou čínnost je FIG (Mezinárodní gymnastická federace) a v České republice ČGF (Česká gymnastická federace). Až do 30. let byly součástí závodů ve sportovní gymnastice také atletické disciplíny (běhy, skoky, šplh, vzpírání a další), v dnešní době jsou některé součástí pouze na závodech všestnanné gymnastiky, na klasických gymnastických závodech na výkonnostní a vrcholové úrovni se závodí pouze na výše uvedených (ženy 4/muži 6) nářadích.
Gymnastiku může dělat kdokoliv v jakémkoliv věku!!!
Lze provozovat:
- v gymnastických oddílech na závodní, výkonnostní a vrcholové úrovni (většinou jako hlavní sport)
- v sokole na základní úrovni (volnočasová aktivita bez výkonnostního záměru)
- na individuálních či skupinových hodinách (většinou jako doplnění profilového sportu a jeho kompenzaci), pro doučení gymnastických a akrobatických prvků potřebných v jiném (hlavním) sportu, jako rekreační aktivita sloužící k udržení se v kondici…
Nebojte se toho, že jste starší nebo že nic z gymnastiky zatím neumíte. Nikdy není pozdě přijít mezi nás a naučit se to, co byste chtěli, překvapit sami sebe tím, že se naučíte i to, co byste neočekávali. Vždy záleží pouze na vašem rozhodnutí, odhodlání a odvaze přijít mezi nás a vyzkoušet si gymnastiku na vlastní kůži. Uvidíte, že to sice není úplně jednoduché, ale na druhou stranu ani tak těžké, jak to v televizi nebo jinde vypadá.
Pohybové prostředky gymnastiky jsou velmi všestranné a různorodé z hlediska působení na hybný systém člověka i na jeho psychiku. Mají často nezastupitelný význam pro zlepšení pohybových (motorických) schopností – obratnosti, pohyblivosti, flexibility, síly, rychlosti a vytrvalosti, koordinace pohybů (a tím i celého těla) s možnostmi jejich výběru pro všechny věkové a výkonnostní kategorie obou pohlaví (popřípadě pro oslabený nebo léčený organismus – léčebná gymnastika). Mohou také sloužit jako prostředek zvyšování výkonnosti v jiných sportech (gymnastika sportovně pomocná), je možné je použít k působení jednoúčelovému – analyticky (jako cvičení posilovací, pohyblivostní, obratnostní atd.) na určitou část hybného systému (svalovou skupinu, kloub) (Appelt, Libra, Tůma, 1988).
Základní gymnastický trénink má mnoho úkolů a cílů, a to nejen sportovních. Mezi hlavní patří:
- zabezpečit všestranný a harmonický rozvoj organismu cvičence, zvýšit úroveň jeho zdraví, tělesnou zdatnost a výkonnost
- urychlit rozvoj základních pohybových schopností organismu, cvičence
- naučit správnému držení těla, základním polohám a postojům a postupně si osvojit základy biomechanicky správné techniky cvičení
- seznámit cvičence s působením vnějších sil na tělo při cvičení a jejich správnému využívání
- naučit správnému odrazu, základům akrobacie a základům techniky primárních cviků
- dosáhnout adaptace organismu cvičenců na pravidelnou tělesnou zátěž
- rozvíjet prostorovou orientaci, motorickou paměť, rozhodnost, odvahu, rychlost senzomotorické reakce a koordinaci pohybu, zvyšovat houževnatost, vytrvalost, sebekontrolu, schopnost koncentrace a tréninkovou píli
- napomáhat rozvoji pozitivních morálně volních i psychofyzických vlastností a charakteru cvičence (zodpovědnost, čestné jednání…)
- naučit cvičence základům osobní hygieny, úrazové zábrany a elementární dopomoci
- rozvíjet vztah ke kolektivu cvičenců, pěstovat citový vztah ke sportu a vytvářet hodnotnou náplň volného času
- získat určitou povinnost dodržovat stanovený řád (dne/treninku…)
- nespecificky rozvoj rozumové, morální a estetické stránky člověka
- …
Rozvoj těchto schopností a dovedností není potřebný a využitelný pouze pro gymnastiku, i dítě, které gymnastiku nikdy závodně nebo vrcholově dělat nebude, je využije. Právě z tohoto důvodu se doporučuje u předškolních i školních dětí zařadit do volnočasových aktivit alespoň gymnastiku základní, protože ji dále využijí jak ve škole, tak v jiných sportech, kterým se budou věnovat a i v běžném životě.
K vytvoření těchto schopností a dovedností využívá gymnastika mnoho druhů průpravných cvičení, která jsou účelně vybraná a přesně prováděná, zaměřená na dosažení správného tvarového i funkčního rozvoje lidského organismu. Dají se považovat za přípravná cvičení všeobecně rozvíjející (Appelt a kol., 1971). Mezi tyto průpravy patří:
Zpevňovací průprava
Účelem zpevňovacích cvičení není posilování, ale stimulace způsobilosti zpevnit tělo jako celek. Cílem je stimulovat svalstvo k tonizaci. K tomuto účelu se využívají krátké izometrické výdrže, kolébavé pohyby celého těla nebo lokální pohyby určitého segmentu těla bez souhybů trupu (Jebavý, Zumr, 2009).
Účelem těchto pohybových činností je udržet zpevněné tělo v obtížných polohách a pohybech. Zpevnění umožňuje účelnou aplikaci fyzikálních zákonitostí, které se uplatňují v průběhu pohybu. Pro zpevňovací cvičení je charakteristická komplexní tonizace nervosvalového systému, kdy není hlavní zřetel zaměřen na posilování určité svalové skupiny, ale na držení těla jako celku. Platí zde pravidlo, že je to proces uvědomělého zpevňování a probíhá vždy od hmotného středu těla (který tvoří tělesnou osu) směrem k okrajovým částem (ke končetinám). Zpevněné držení těla usnadňuje kinestezii (vnímání těla). Vedle zpevňovacích cvičení by měla být souběžně zařazována také cvičení dynamická, u kterých je kladen důraz na rychlost pohybu bez ohledu na držení těla. To proto, že dlouhodobé jednostranné zaměření pouze na zpevňovací cvičení by mohlo vést k potlačení dynamiky pohybového projevu (Krištofič, 2004).
Podporová průprava
Slouží jednak k vytvoření předpokladů pro odraz paží a jednak pro všechny pohybové činnosti prováděné podporem (Zítko, 1998).
Protože spojení paží s trupem je v porovnání se spojením nohy – trup slabé a značně pohyblivé, je nejprve nutné funkčně připravit svalové skupiny, které fixují lopatku a klíční kost k hrudníku, a tak připravit oporu ostatním svalům, které se účastní odrazu. Vlastní odraz je dán explozivní silou svalových skupin, které ovládají klouby loketní, ramenní, zápěstní a články prstů. U dětí a začátečníků zatěžujeme oblast pletence ramenního a paží nejprve ve smíšených podporech (Zítko, 1998).
Silová průprava (posilování)
Posilování je založeno na větším rozsahu pohybů, kdy sval získává sílu především k jednorázovému výkonu a rychleji mění svůj tvar (Jebavý, Zumr, 2009).
K vykonání jakéhokoliv pohybu je nutná svalová aktivita, respektive síla (síla je příčinou změny pohybového stavu). Ne síla maximální, ale jen takové množství síly a její rozložení v čase, abychom splnili pohybový úkol co nejpřesněji (Krištofič, 2004).
Zaměřujeme se přitom na velké svalové partie, kterými jsou svaly trupu (zádová i břišní oblast), svaly pletence ramenního a kyčelního kloubu. Mezi nejvhodnější prostředky patří tzv. přirozené posilování, kdy děti překonávají určitě překážky a přitom musí vyvíjet přiměřené svalové úsilí (Perič, 2008).
Posilování má mnoho druhů, pro gymnastiku je však nejpodstatnější posilování funkční, které je charakteristické spojením kondičních a koordinačních požadavků.
Běžecká průprava
Tato průprava slouží k naučení i běžných lokomočních pohybů (chůze, běh), které se vyskytují jak v běžném životě, tak i ve sportu – v gymnastice např. rozběh na přeskok, rozběh na akrobatické řady a další.
Odrazová a doskoková průprava
Během odrazu jsou koordinovaně zapojovány jednotlivé svalové partie se specifickým účelem. Nejsilnějším svalem dolních končetiny je čtyřhlavý sval stehenní, který v počáteční fázi odrazu uvádí spolu s ostatními extenzory dolní končetiny hmotu těla do pohybu. To je vnímáno jako pocit nadlehčení a jsou tím vytvořeny podmínky pro zapojení extenzorů hlezenního kloubu, které na extenzi kolene a kyčle plynule navazují a tělo přechází do letové fáze. Pro výšku výskoku je důležitá synchronizace práce paží s extenzí dolních končetin a zpevnění trupu. Doskok by měl být vyvážen, bez přídatných kroků, proveden do mírného podřepu, při kterém by se měla kolena pohybovat směrem nad špičky. Pro stabilitu doskoku je výhodné paralelní postavení nohou zhruba v šíři boků. Nutností je zpevnění oblasti tělesného jádra. Odrazová příprava by měla být založena na pestrém výběru způsobů překonávání překážek (Křištofič, 2004).
Koordinační průprava
Pro tyto cviky je charakteristická současná, ale odlišná činnost končetin levé a pravé poloviny těla. Cvičení vyžadují soustředěnou pozornost a podporují rozvoj řídících procesů ve smyslu registrace a regulace více současných dějů. Jejich zařazování v úvodní části tréninku přispívá k psychickému přeladění z prostřední, odkud jedinec přichází (pracovní problémy), na prostředí tělocvičny a k aktivaci procesů podílejících se na sebevnímání a sebekontrole (Krištofič, 2004).
Balanční a rovnováhová průprava
Principem balančních technik je zmenšení plochy opory a v důsledku toho navození stavu „balancování“, což lze vnímat jako koordinované zapojování svalových smyček, abychom nemaximální silou dosáhli cílených poloh nebo setrvali v relativně labilní poloze. Balancování podporuje rozvoj „statických i dynamických rovnovážných schopností“. Lze to také vnímat jako specifické posilování s vlastní hmotností, které je charakteristické pro gymnastické aktivity a neméně potřebné pro všechny sporty (Krištofič, 2004).
Rotační průprava
Účelem této přípravy je především naučit jedince roztáčet tělo v prostoru kolem různých os otáčení. Kolem výškové osy těla (např. skok s obratem o 360°, pirueta), kolem pravolevé osy (např. kotoul, salto), kolem předozadní osy (převal stranou, přemet stranou) nebo kolem více os současně. Předpokladem pro úspěšné provádění těchto činností (především u rotací kolem výškové osy těla) je zvládnutí „zpevňovací přípravy“ na dostatečné úrovni. Dalším cílem rotační přípravy je rozvoj orientace v prostoru, která je pro vícenásobné rotace a současné rotace kolem více os limitujícím faktorem. Aby mohl jedinec účelně řídit pohyb těla v prostoru, musí vnímat jeho polohu vůči zemi (Křištofič, 2004).
Kotoulová průprava
Kotoul je základním rotačním pohybovým tvarem, který děti zvládají v předškolním věku. Důležitým předpokladem je dovednost převést hmotnost těla na ruce, podložit hlavu a plynule se překulit přes záda. Úspěšnost přechodu na chodidla, aniž by se musel žák odrážet rukama, je v maximálním sbalení trupu před dokončením kotoulu (Svatoň a kol., 1997).
Kotouly vpřed i vzad procvičujeme v nejrůznějších obměnách a vazbách, neboť jejich zvládnutí je základním stupínkem pro nácvik obtížnějších akrobatických pohybů (Janoušek, Pohnertová, Šťastná, Zámostná, 1971).
Stojková průprava
Podmínkou nácviku v podporové průpravě je příprava zaměřená na zpevnění svalstva paží, pletence ramenního, trupu a dolních končetin. Finální polohou je stoj na rukou, s pažemi „vytaženými“ z ramen, toporné držení trupu a nohy napjaté až do špiček. Stabilita výsledné polohy je podpořena rozevřením prstů na rukou a vytvořením co největší plochy opory, jejímž středem by měla procházet těžnice těla. Hlava je mírně zakloněná (Svatoň a kol., 1997).
Stojková průprava je předpokladem pro osvojení náročnějších tvarů – přemetů. Nezbytným předpokladem učení stoje na rukou je zpevňování. Stoj na rukou je pro gymnastiku profilujícím tvarem a jeho zvládnutí je předstupněm ke zvládnutí obtížnějších dovedností (Svatoň, Zámostná, 1993).
Nedílnou součástí gymnastiky je též strečink, který slouží k rozvoji pohyblivosti (flexibility) a je nezbytný pro naučení veškerých gymnastických schopností a dovedností.
Pohyblivost neboli flexibilita je schopnost pohybovat svaly a klouby v plném rozsahu. Rozlišujeme několik druhů pohyblivosti – statickou, která je dána pouze rozsahem pohybu bez ohledu na jeho rychlost, dynamickou, při které je pohybová energie trupu nebo končetin využita ke zvýšení rozsahu, funkční, která charakterizuje schopnost využít kloubní rozsah při provádění konkrétní tělesné činnosti a aktivní, která označuje rozsah pohybu při volním použití svalů bez vnější pomoci (Alter, 1999).
Více základních informací o sportovní gymnastice naleznete např. ZDE